Rakovina je neléčená zloba ...

Přicházíme na Svět z vlastní vůle a s přáním něco se naučit, něčemu porozumnět, získat zkušenost. To lze v našem duálním světě. Rodíme se s tímto vědomím, ovšem během prvních dvou let na to zapomínáme. Přijímáme své první programy, dle kterých soudíme, co je špatné a co dobré. Ovlivňují nás rodiče, škola, zaměstnání, přátelé ...

Jako děti se můžeme naučit nejvíce, protože jsme existenčně závislí na rodičích. Není tedy úniku a v tomto období si procházíme ty lekce, které bezpodmínečně potřebujeme ke svému duševnímu růstu. Rodiče si vybíráme sami, dle zkušeností, které nám mohou předat. Tam nahoře neexistuje dobro, ani zlo. Prostě nám jen chybí zkušenost a my si pro ni příjdeme. Mnohdy jsou to dle našeho vnímání špatné a bolestivé zkušenosti. V dospělosti je čas podívat se na toto období, na své dětství a pochopit, proč jsme si prožili právě toto. Je to pro nás důležité a pokud to pochopíme zjistíme, že naši rodiče nemněli na výběr, většinou se chovají k dětem tak, jak se jejich rodiče chovali k nim.

Pokud nám toto dojde dříve, než máme své děti, koloběh přerušíme. Je potřeba podívat se na rodiče jako na lidské bytosti, které se také učí ze svých chyb. Když tomu porozumíme, jsme schopni odpustit cokoli. Když jsme schopni odpustit cokoli, pochopili jsme smysl života - učit se a duševně růst.

Když jsme schopni odpustit cokoli, jsme zdraví. Lehká nemoc znamená vyrovnávání se se situací, vstřebání nových informací, či touhu po odpočinku. Je potřeba tělo poslouchat a odpočinout si. Dát si čas vše promyslet. Pokud lehčí nemoci přecházíme, tělo nám dává najevo svou nespokojenost silněji - v podobě těžších a komplikovanějších nemocí (většinou záněty). Když ani potom nereagujeme, přejde nemoc v chronickou, potom přijde chronický zánět a nakonec rakovina.

Rakovina jsou stresy a strachy, které jsme si v sobě nashromáždili, větinou během desítek let, se kterými nejsme ochotni pracovat. Když se strachy nepracujeme, narůstá v nás zloba . Zloba je rakovina.

Stresové situace k nám přicházejí také jako učitel. Máme z nich něco pochopit, naučit se. Pokud své problémy pochopíme, pojmenujeme a myšlenkově si je vyřešíme, uzdravíme se i z rakoviny. Nejtěžší na tom všem je začít jinak myslet. I strachům a stresům lze odpustit. Pokud budete odpouštět strachům, nebudou k Vám přicházet a ty, které máte v sobě ukryty, odejdou.

Je dobré začít se poslouchat. Z nás všech mluví naši rodiče a vzorce, které nám předali. Některé jsou dobré, jiné jsou zcela nepotřebné, jiné nebezpečné. Udržují nás ve strachu, či napětí. Mluvte pozitivně a začnete pozitivně i myslet. Tím se omezí příliv nových stresů na minimum. Vše si děláme sami a dokud budeme to, co se nám v životě děje svalovat na ostatní, nic jsme nepochopili a budeme stále běhat v kruhu.

Když přijmeme zodpovědnost za svůj život, můžeme si jej udělat dle svých představ. Jsme zodpovědni za své činy, myšlenky i slova. Spousta lidí je přesvědčena, že pokud myslí na pomstu, nikomu tím neubližuje. To je omyl, ubližuje tím sobě a hodně. Pomsta je zloba, zloba je rakovina. Kontrolujte své myšlenky a pokud postřehnete negativní, vyrušte ji pozitivní myšlenkou.

Na co myslíte, to se vám děje...

21.listopadu 2011
Jana Suchánková